Originální text listiny · 9. března 1723
„Já Václav Ferdinand Kunáš z Machovic, pán ve Slatině, oznamuji mocí tohoto listu za sebe, své dědice, nástupce a všecky jiné držitele budoucí tohoto statku, veřejně a před každým, zvláště kde je zapotřebí, jakož že moji slatinští chránění židé ve svém nejponíženějším suplicandu uvedli, čímž jim temtéž místo, tak zvané Hradce – poněvadž již beztoho 12 židovských mrtvol pětapadesáte let tam leží pohřbeno – k jejich pohřbívání privilegováno jest a k jejich dispozici, držení a užívání na věčné časy vykázáno.
Jelikož již oni jmenovaní židé z místa toho Hradců, které se v délce 8 sáhů a v šírce též 8 sáhů rozkládá, jakož i pěší přístup s mrtvým tělem do mých slatinských důchodů padesát rýnských zlatých zaplatiti se zavázali a takovouto sumu padesáti zlatých již v dobré měně mým jmenovaným důchodům zaplatili; protož jsem jim také na slušnou prosbu neprodleně povolil a zavázal se pro sebe, své dědice a budoucí držitele statku Slatiny, nejen všem nynějším, ale i budoucím slatinským židům takovouto milost je prokázati a je oprávniti, aby tímtéž, nahoře jmenovaným místem na Hradcích dle své libosti vládnuli a nakládali a ku svým pohřbům na věčné časy je používati směli.
Avšak s tím naléhavým požadavkem, aby předně ono místo na svůj náklad ohradili, za druhé z každého mrtvého těla 45 krejcarů, z cizího ale 1 zlatý, bylo-li by dítě jednoroční 25 krejcarů, z dítěte přes 1 rok do 3 roků nahoře určených 45 krejcarů do mých slatinských důchodů nebo všech budoucích majitelů zaplatiti povinni byli, přičemž se jim lítostivě udělené privilegium, svoboda a milost uděluje, moje a mých dědiců silná ochrana, dále závazek v nejmenším nepřekážeti jim jak v pohřbívání těch osob anebo mrtvých těl, tak i výše vysazené poplatky jim nezvyšovati.
Ku větší poctivosti a potvrzení všeho vlastnoručně jsem podepsal a svou šlechtickou pečeť přivěsiti dal. To na mém statku Slatině dne 9. března 1723."
Wentzel Ferdinand Kunasch von Machowitz
Výklad a historický kontext
Tato listina z 9. března 1723 je jedním z klíčových dokumentů dokumentujících právní postavení slatinské židovské komunity. Vydal ji Václav Ferdinand Kunáš z Machovic (německy Wentzel Ferdinand Kunasch von Machowitz), tehdejší majitel statku Slatina.
Z textu vyplývá, že již dříve – dle listiny po dobu 55 let, tedy přibližně od roku 1668 – byli Židé ze Slatiny a okolí pohřbíváni na místě zvaném Hradce. Listina tak pouze zpětně legalizuje a privileguje již zavedený pohřební zvyk, zároveň však zavazuje komunitu k finančním odvodům.
Klíčová ustanovení listiny:
- Pozemek na Hradcích o rozměrech 8 × 8 sáhů (přibližně 15 × 15 metrů) byl přidělen Židům k věčnému pohřbívání.
- Za pozemek a přístupovou cestu zaplatili Židé 50 rýnských zlatých z obecní pokladny.
- Za každé pohřbené tělo dospělého příslušníka obce: 45 krejcarů do slatinského důchodu.
- Za tělo cizince (z jiné obce): 1 zlatý.
- Za dítě do 1 roku: 25 krejcarů.
- Za dítě ve věku 1–3 roky: 45 krejcarů.
- Komunita byla povinna pozemek vlastní náklady ohradit.
- Majitel a jeho nástupci se zavázali nezvyšovat poplatky a nepřekážet v pohřbívání.
Listina je cenným svědectvím o systému tzv. Schutzjuden – chráněných Židů – v habsburském prostředí raného novověku. Přestože Židé požívali ochrany svého vrchnostenského pána, museli za každý aspekt svého komunitního života platit nemalé poplatky. Systém byl výhodný pro obě strany: šlechtici získávali příjmy, Židé ochranu a právní jistotu.
Poznámka k rozloze hřbitova
Původní hřbitov o rozměrech 8 × 8 sáhů (přibližně 15 × 15 m = 225 m²) byl pro potřeby komunity časem nedostačující a byl postupně rozšířen na dnešních 58 × 28 metrů (1 624 m²). Hřbitov tak vzrostl na více než sedminásobek původní plochy.
Zpracováno s využitím materiálů pana Josefa Smitky a archivních podkladů. Viz také Židovský hřbitov.