Židovský hřbitov
Pohřby zde probíhaly od roku 1668. Dnes se na hřbitově nachází přibližně 172 náhrobních kamenů v barokním a klasicistním stylu.
O hřbitově
Slatinský židovský hřbitov se rozprostírá asi 1 km severně od slatinské návsi, v lese, západně od silnice vedoucí do Chanovic a Bezděkova. S rozměry 58 × 28 metrů zaujímá plochu 1 624 m². Od okolí je oddělen 2 metry vysokou kamennou zdí, již značně narušenou.
Hřbitov představuje místo posledního odpočinku řady generací slatinských Židů, ale i Židů z širokého okolí, mezi něž patřily i významné osobnosti, představitelé obce a učení rabíni. Židé ze Slatiny a širokého okolí sem byli pohřbíváni již od roku 1668. Teprve 9. března 1723 povolil slatinským Židům zřízení hřbitova tehdejší majitel Slatiny, Václav Ferdinand Kunáš z Machovic. Podle zřizovací listiny měl hřbitov rozměry 8 × 8 sáhů (15 × 15 metrů). Židé se zavázali zaplatit za pozemek 50 rýnských zlatých a na vlastní náklady jej nechat ohradit. Dále byli povinni odvádět do Kunášových důchodů z každého mrtvého těla 45 krejcarů, z cizího pak 1 zlatý. Jednalo-li se o dítě do jednoho roku, 25 krejcarů, u dítěte od 1 roku do 3 let, 45 krejcarů.
Pro nedostatek místa byl hřbitov později rozšířen na dnešních 58 × 28 metrů. Byla postavena nová obvodová kamenná zeď a nad vchodové dveře byla umístěna deska s hebrejským nápisem. V současné době je na hřbitově dochováno okolo 172 náhrobních kamenů barokního a klasicistního stylu. Náhrobky (hebr. macevot) jsou dvojího typu. Žulové jsou vesměs prosté, bez ornamentiky, dnes již špatně čitelné. Druhou skupinou jsou vápencové stély, většinou završené obloukem, zdobené stylizovanými květinovými motivy lidového charakteru. Dnes nejstarší čitelný náhrobek je z poloviny 18. století.
Pohřební zvyky a náboženský význam
Pohřeb mrtvého do země je jedním ze základních předpisů judaismu a místům, kde leží ostatky předků, je na základě židovských náboženských tradic nutno prokazovat mimořádnou úctu. Na hřbitově jsou zakázána jakákoliv nevhodná jednání (včetně jídla a pití, vstupu zvířat apod.). Nesmírný význam má talmudské přikázání, podle něhož má být zemřelým zaručena neporušitelnost jejich hrobů na věčné časy. Dodržování tohoto příkazu určuje dodnes zvláštní ráz židovských hřbitovů a jejich nenapodobitelnou atmosféru.
Pohřby se konaly při západu slunce. Zemřelý spočíval na otevřených márách v prosté bedně podobné rakvi. Hrob byl často vyložen nehoblovanými prkny. Věnců a květů nebylo. Pohřební pochvalné proslovy pronášel rabín jen nad vynikajícími osobnostmi obce, kteří se zasloužili o víru nebo obec. Hlava pohřbeného měla podle tradic směřovat k východu, k Jeruzalému, odkud přijde vzkříšení. Tato tradice nebyla na židovském hřbitově ve Slatině dodržována.
Poslední pohřeb zde proběhl v roce 1937.
Hebrejský nápis nad vchodem
Nad vchodové dveře hřbitova byla umístěna deska s hebrejským nápisem v transkripci „BAIS MOUEVITS L'CHOLCHAI. KHI UFOR ATHU VAEL UFOR THOŠUF", jehož překlad zní:
„Dům shromáždění všech živých. Prach a země jsi a v prach a zemi se navrátíš."
Fotogalerie hřbitova
Snímky z roku 2016 zachycující vstupní bránu, náhrobní kameny a celkový stav hřbitova.
