Synagoga ve Slatině

Exteriér a orientace

Tato zděná, na vesnické poměry honosná stavba byla jako jedna z mála postavena mimo území někdejšího ghetta, přímo na návsi. Synagoga je orientována přibližně ve směru, kde leží Jeruzalém, tedy na východ, jak je tomu u převážné většiny chrámů postavených v diaspoře. Tato tradice je porušena pouze u několika málo staveb. Stěny templu prolamují přes obě podlaží velká půlkruhově ukončená okna. Vnitřní výzdoba byla velice střídmá. Synagogální umění bylo vyjádřeno převážně pomocí ornamentů, symbolů a písma. Malby se bohužel dochovaly jen ve velmi malé míře. Jedna z maleb je nad místem, kde byla umístěna schrána na tóru, zvaná „arón ha-kódeš". Na průčelí synagogy nad vchodem do templu byly zřejmě umístěny dvě desky kamenného Desatera nebo jiný hebrejský nápis.

Přízemí – obytná část a mikve

Vstup do templu byl zřejmě umístěn uprostřed jižní strany budovy, která měla z této strany původně dva vchody. První byl pravděpodobně využíván pouze pro vstup do západní, obytné části budovy, kde byl byt učitele a školní třída. V přízemí byl roku 1917 vybudován malý krámek. Jedna z místností v přízemí byla zřejmě využívána jako kuchyně – nasvědčuje tomu nález obrysu černé kuchyně zjištěný během rekonstrukce místnosti. Podle některých pramenů zde měla být i pekárna macesů. Požívání těchto chlebů (macesů, hebr. macot) se opírá o biblickou tradici, podle níž se Židé po útěku z Egypta museli živit plackami z nekvašeného chlebového těsta.

V přízemí se také nacházela židovská rituální lázeň zvaná mikve. Nádrž, jež by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření, byla napájena tekoucí vodou z pramene. Ve starověkém Izraeli používali mikve kněží k rituální očistě před službou v Jeruzalémském chrámu. V současné době mikve slouží pro duchovní očistu ženy po menstruačním cyklu, po porodu či jiném krvavém výtoku. Ponoření do mikve je také nezbytnou součástí konverze k judaismu – musí je podstoupit jak mužští, tak ženští konvertité. Muži chodí do mikve zpravidla pouze v období tzv. Vysokých svátků (Roš ha-šana a Jom Kipur) za účelem duchovní přípravy a očisty před těmito významnými židovskými svátky. Přesná poloha mikve nebyla zjištěna.

Za vchodovými dveřmi se otevírá prostor chodby s valenou klenbou a segmentovými oblouky. Z pravé strany navazuje na chodbu schodiště do prvního patra budovy, taktéž s valenou klenbou.

Předsíň a modlitební sál

Druhý vchod byl zřejmě vstupem do přísálí tvořeného třemi malými síněmi s klenbou. Prostor byl pravděpodobně vyzdoben malbou a židovskými nápisy, z nichž k příchozím promlouvala modlitba „kaddiš": „Za ty, kteří jsou zde, i za ty, kteří jsou na jakémkoli jiném místě. Budiž jim i Vám dán klid, milosrdenství, dobrodiní, slitování…" Třemi oblouky, sklenutými do dvou masivních žulových sloupů, je tento prostor otevřen do vlastní modlitebny – vysokého sálu zdobeného symbolickou malbou.

Zde se shromažďovali koncem každého týdne v pátek po vyjití první hvězdy a ve sváteční den sobotu židovští muži, vždy s pokrývkou hlavy. Na straně východní – obrácené k Jeruzalému – byla schránka na tóru (Pentateuch – pět knih Mojžíšových, nejstarší část Starého zákona), zvaná arón ha-kódeš. Vlastní schránka bývala trvale zakryta oponou zvanou „párochet". Uprostřed sálu bylo umístěno řečniště zvané almemor, kde bývalo čteno z posvátné tóry, která se sem před bohoslužbami přenášela z oltáře. Její text rabín odvíjel z pergamenového pásu namotaného na dvou válcích. Mimo bohoslužby byla vždy povlečena vzácnou rouškou.

Z almemoru vyhlašoval rabín také všechny příkazy církevní, obecní, zdravotní i pokyny k soukromému a rodinnému životu. Lavice v moderním uspořádání v řadách směřovaly čelem ke svatostánku a řečništi při východní stěně.

Galerie pro ženy

Ženy neměly do vysvěcené části synagogy přístup. Aby mohly alespoň pasivně přihlížet náboženským obřadům, byla pro ně určena prostora v prvním patře budovy, otevřená do modlitebny třemi otvory s dřevěným zábradlím a přístupná jen zvláštním venkovním schodištěm ze severní strany synagogy.